Sobota - den záchranářů

[blog]

tedy – ne vždy úspěšných ...


V pátek jsem jel hned po práci ke kolegyni, abych se podíval, co její synátor zase provedl s počítačem a případně ho dal dohromady. Bylo toho moc, tak jsem ho raději vzal s sebou domů. Od kolegyně jsem jel ještě ke kolegovi, který bydlí kousek od ní a tam jsem se pro změnu pokoušel rozchodit Skype. Skype jsem ještě neviděl a to samé platí pro Windows XP. Ztroskotal jsem (pravděpodobně) na tom, že návod u Skype byl veden pro SP2 ... no to je jedno ... povedlo se mi jen rozchodit Yahoo a Firefox. Na sklonku večera, když jsem se už chystal domů, zavolal Dan. Už od pondělí se chystal na vandr a v pátek večer mě začal lákat taky. Bylo mi jasné, že se dostavím tak maximálně na posezení do hospody ...

Sobota. Ráno jsem zapl počítač, na podlaze jsem zapojil i ten počítač od kolegyně a dal jsem se do práce. Na mém počítači jsem vytvářel MP3 pro kolegu (zase mi dodal 12 CD a chce si je pouštět v MP3 přehrávači) a počítač na podlaze jsem se snažil rozchodit. Už v pátek večer jsem volal Kačulíně, aby mi dala na ucho MOKa a s tím jsem se radil 'Jak na to'. Potřeboval jsem přeformátovat disk. Jenže jsem se zasekl na jedné věci. Ten počítač kolegyně nemá disketovou jednotku. Tedy má, ale né funkční. Jak to přeformátovat bez diskety? Systém Windows 98?

Po několika hodinách všelijakých pokusů jsem si musel přiznat jednu věc – prohrál jsem ... nepovedlo se mi vůbec nic ... v tom počítači se totiž nějaký Trotl hrabal v BIOSu a tomu já vůbec nerozumím. Chtě nechtě – počítač musí do servisu. Ale jedna věc mě na tom štve – jsem zvyklý prohrávat (s kolegou, když hraju šachy, tak to je 99 proher ze sta), ale vždycky musím vědět – proč jsem prohrál ...

Večer jsem se chystal zavolat Danovi, že nikam nejedu. Z celého toho snažení mě děsně rozbolela hlava. Udělal jsem si kafíčko a najednou mi zvoní mobil – Danova přítulkyně Hanka mi volala. Dan dorazil na boudu. Zjistil, že tam sice byli, ale zrovna se někde toulali. Zašel tedy do hospody, zavolal Hance a požádal ji, aby zavolala mně a jestli bych pro něj nedorazil. Je prý durch mokrý. To jsem se dosti pobavil a za chvíli jsem vyrazil směr Police nad Metují, kde měl čekat na náměstí. Aspoň jedno zachránění za sobotu by mohlo vyjít.

Dan na náměstí nebyl. Zaparkoval jsem tedy auto a šel jsem se po něm podívat. Ušel jsem pár metrů a už mi zvonil mobil. Hanka hlásila, že jí Dan volal z budky a že mě nikde nemůže najít ... na náměstí žádná budka není, tak jsem jí řekl, že tam budu čekat. Po chvíli jsem ho viděl. Blížil se ke mně vodník! Celou dobu totiž strašně pršelo – což mi Dan nevěřil – u nich totiž chumelilo ... strašně promáčeného Dana bych tam klíďo píďo i nechal (lidí je dost, že?), ale on měl s sebou štěně. Zvířátkům se ubližovat nemá .

Naložil jsem je tedy do auta a vyrazilo se směr Trutnov. Dan mě celou dobu přesvědčoval, ať si mu sáhnu na nohu (no co ho to popadlo), abych viděl, jak je mokrý. Cassidy okamžitě usnul. Tedy opravdu nechápu, proč mu říkají Cassidy – já bych ho pojmenoval Maxipes Fík – taky totiž vypadá, že vypil soudek piva a přestal růst .

Tak aspoň nějaká záchrana v sobotu vyšla. Důkaz, že jsem dovezl Dana domů najdete jistě u nich doma, kde se jistě ještě teď táhnou mokré stopy od vchodu až do jejich pokoje . Mimochodem – ještě do vánoc měli psy dva. Po vánocích se rozrostli o psa dalšího – velkého plyšového Huskyho .

A tohle jsou Danovi psi




Více fotek naleznete zde

linkuj.cz vybrali.sme.sk

neděle, 13. února 2005, 14:30
TrackBack:

Komentáře

ty jojo od Aika
[13.02.2005, 15:08:41]
Max Záchranář!rychle tým, jdeme točit nový film:-))))

Přidání komentáře

Vaše jméno:

Váš e-mail:

URL Vašich stránek:


Nadpis komentáře:

Text: