ale já se mu ani nedivím ...
Tak už jsem do toho taky práskl a koupil jsem si foťák. Tak nějak jsem doufal, že ho jen zapnu a všechno půjde samo ... omyl! Pravda – když se to dá do automatického režimu, tak se foto ještě většinou podaří – ovšem musí se nastavit správné zaostřování.
Dokud jsem na foťák neměl peníze, tak všude byl. Když jsem však tento měsíc dostal celoroční prémie, tak ho samozřejmě nikde neměli. Nakonec se povedlo a já si ho objednal. Za tři dny už jsem si pro něj jel do Pardubic (je to přeci jen velká částka a poštám nevěřím). Frajírek přišel do krámu bez peněz – přeci stačí platební karta, ne? V krámě ale platební karty neberou! Tak jsem běžel do bankomatu, abych to stihl do zavření krámu – blížila se polední pauza. Bankomat mi ale oznámil, že jsem překročil limit. No jo! Já už tento týden vybíral! Zavolal jsem tedy do Ebanky, kde to sídlí a běžel jsem tam. Do krámu jsem se vrátil deset minut před polední pauzou. Nechtělo se mi moc utrácet, tak jsem si vzal jen foťák (FUJI S7000), 512 MB kartu CF a dvě sady dobíjecích baterek. Tedy dvě sady po dvou kusech, což je jedna sada do foťáku ... no snad je to srozumitelné ... na futrálek zatím nezbylo ...
Hned po cestě jsem neodolal a zastavil jsem na parkovišti, abych ho vyzkoušel. V balení už jedna sada baterií byla, tak jsem pochopil, že to je sada testovací. Foťák jsem zapl a koukám – nastavené rozlišení – 1Mpix ... tak to jsem raději nechal, protože jsem neměl ponětí, jak to přenastavit. Hned jsem udělal několik foteček a vyrazil jsem domů, kde jsem si chtěl přečíst návod na použití ... u toho čtení jsem usnul ...
Večer jsem dal aparátek do krabice a vyrazil jsem do práce. Když byla chvíle pauzy, tak jsem vytáhl návod a študoval jsem. A hele – ono to umí tohle! BLIK! A taky tohle! BLIK! ... takhle jsem cvakal celou noc a snažil jsem se tak nějak pochopit systém.